Vážení čtenáři,
v minulém vydání newsletteru jsme se detailněji věnovali organickému hnojení, kdo si chce téma připomenout, najde všechna vydání zde. Dnes pokračujeme textem o dalším trendu, kterým se v JTZE snažíme zlepšovat kvalitu a zdraví půdy. První text se týká precizní aplikace hnojiv a ochranných látek pomocí inovativních technologií a postupů, které šetří životní prostředí a současně i náklady.
Hlavní vlna dezinformací a mýtů o řepce ve veřejném prostoru je již doufám za námi, přesto jsme se k tématu v další části newsletteru vrátili a dali dohromady sedm mýtů, kterým veřejnost věří a navrhli jsme, jak je společně vyvracet a vysvětlovat.
Přeji příjemné čtení
I o rostliny lze pečovat individuálně. Díky dronům a satelitům
Precizní aplikace hnojiv nebo přípravků na ochranu rostlin (POR) je součástí precizního zemědělství nebo farmaření. Cílem je nejen zvýšení výnosů, ale ruku v ruce snížení i potencionálních negativních dopadů na životní prostředí. Využívání technologií precizního zemědělství vede ke snížení množství přípravků aplikovaných přímo na poli, klesá jejich celková spotřeba, tedy ve výsledku snižuje i emisní náročnost celého výrobního řetězce. V JTZE k tomuto cíli využíváme technologie precizního zemědělství zaležené na dálkovém průzkumu Země, přesněji satelitní data a drony, monitorujeme stav plodin před aplikací POR i účinky přesné aplikace těchto látek.
Jak se precizní aplikace postřiků liší od konvenčních postupů? Tradiční metody jsou typické rovnoměrnou neboli paušální aplikací účinné látky na celé pole bez ohledu na konkrétní situace v jednotlivých částech pozemku. To znamená zbytečně vysokou spotřebu jednotlivých přípravků i při dodržení maximální povolené dávky a všech doporučených agrotechnických postupů, protože na části pozemku může stačit menší dávka nebo je aplikace zcela zbytečná.
Představme si běžné situace, kvůli kterým na polích aplikujeme POR nebo hnojiva. Chceme se například zbavit plevele, který vyrostl před setím na části pole nebo vidíme v rostoucí pšenici ostrůvky pcháče rolního či heřmánku, které chceme odstranit. Nebo chceme například hnojit pole, které bylo poškozené hrabošem, v takovém případě chceme doporučenou dávku hnojiva aplikovat pouze na místa nepoškozená a sníženou dávku na místa poškozená.
Aplikační mapy zlepšují péči o plodiny díky detailním datům
„Prvním nezbytným krokem je mít data, která nám říkají, v jakém stavu je porost. Tedy, jestli daný porost nevykazuje nějaké poškození, napadení škůdcem apod. Taková data nám poskytuje dálkový průzkum Země, který je realizován v rámci JTZE za využití satelitů nebo dronů. Získaná data následně využíváme k přípravě aplikačních map, které reflektují buď stav pěstovaného porostu nebo výskyt plevelné rostliny na pozemku. Klíčová je multispektrální analýza dat, která je schopná rozlišovat rostliny na pozemku podle toho, jak odrážejí nebo absorbují různé druhy záření. Tato schopnost rostlin je ovlivněna přítomností chlorofylu v jejich buňkách neboli slangově jejich zelenou barvou. Zelená barva plevele na holé půdě nebo ve žluté, zrající pšenici je kontrastní a díky tomu víme, na kterých místech chceme aplikovat dané látky,“ vysvětluje Jakub Elbl, agronom specialista ve společnosti JTZE pro precizní zemědělství, kvalitu a zdraví půdy, výživu rostlin a experimentální činnost.
Zpracované snímky z družic a dronů nám tak řeknou, kde se nachází nebo nenachází plevelné rostliny. Důvod je prostý, zrající rostliny hlavních plodin snižují ve svém těle obsah chlorofylu. Naopak v plevelech, který se snaží intenzivně růst, se obsah chlorofylu zvyšuje. Můžeme tak nepřímo zjistit množství biomasy v různých částech pozemku nebo určit, kde je jí nejvíce a kde nejméně. Přesnost satelitu je v řádu metrů a pohybuje se od 3 x 3 m, přesnost dronu je naopak v řádu centimetrů a nejčastěji jsou využívány snímky o přesnosti přibližně 5 krát 5 centimetrů.
Ukázka dat vegetačního výpočtu
Postřikovače minimalizují plýtvání a chrání nepostižené oblasti
Analýza výše uvedených snímků nám dává dvě možnosti, buď cílenou nebo variabilní aplikaci vybrané účinné látky. Cílená aplikace znamená soustředěnou aplikaci pouze na ohraničené ostrůvky na pozemku a na zbytku ne, variabilní znamená různě silnou aplikaci na různé části pole. Na méně zasaženou část třeba čtvrtinovou nebo poloviční dávku, na postižená místa klidně stoprocentní.
Postřikovač aplikuje postřikovou jíchu (směs účinné látky a vody ve které je rozpuštěna) podle předpisových map nahraných buď přímo v terminálu stroje nebo jsou bezdrátově přeneseny ze vzdáleného uložiště. Díky navigaci postřikovač pozná, kde se na pozemku nachází a může aplikovat postřik tak, aby ošetřil pouze pečlivě zvolenou zónu. Výsledek je jednoznačný – neaplikujeme například herbicidy na místa, kde žádný plevel neroste, nebo fungicidy na plodiny, které nejsou plísní zasaženy. I když jde o povolené, moderní látky, které se dnes v přírodě rozloží a nezanechají po sobě nebezpečná rezidua jako v minulosti, jde vždy o zbytečnou zátěž pro životní prostředí. Stejně to platí pro hnojení, pokud není co hnojit na místech, kde řádili hraboši nebo jiní škůdci, je zbytečné na povrch půdy dodávat látky, které žádné rostliny nespotřebují a například se vypaří do atmosféry ve formě amoniaku nebo se teoreticky vyplaví z půdního prostředí ve formě nitrátů.
K monitoringu polí využíváme také multispektrální drony Mavic 3M
Investice do precizních technologií se vyplácí
V České republice technologie precizní aplikace postřiků využívá stále více farmářů a přispívají tím k udržitelnějšímu a efektivnějšímu zemědělství. Důležité je však zdůraznit, že precizní aplikace postřiků představují novou, moderní metodu, která je společná konvenčnímu a regenerativnímu zemědělství. „Spousta lidí má tendenci vnímat obecně precizní zemědělství jako něco průmyslového, ale v podstatě je to soubor technologií pro všechny druhy zemědělství, a to i pro ekofarmy (například optimalizace pohybu strojů po pozemku nebo variabilně proměnlivé výsevky). Zahrnuje aplikace všech přípravků na ochranu rostlin, i těch přírodního původu,“ zdůrazňuje Jakub Elbl.
Precizní aplikace postřiků tak představují moderní a efektivní přístup v zemědělství, který přináší významné ekonomické a environmentální výhody. Společnosti jako JTZE, které investují do těchto technologií, ukazují cestu k udržitelnějšímu a efektivnějšímu hospodaření. Přestože počáteční investice do technologií mohou být vysoké, dlouhodobé úspory a zvýšení produktivity tyto náklady často kompenzují. Precizní postřiky představují klíčový nástroj pro budoucnost zemědělství, který umožňuje lépe využívat dostupné zdroje a chránit životní prostředí.
Tradiční brambory nebo vepřové musíme dovážet. Proč?
Náš agrárně-ekonomický podcast „Polcast“ se nedávno věnoval soběstačnosti České republiky v základních potravinách. Z jakého důvodu umíme vypěstovat přebytek pšenice, ale málo vepřového, drůbeže nebo brambor? Proč některé potraviny dovážíme, přesto, že jsme jich relativně nedávno dokázali vyrobit dostatek. Na to se Jana Šimka, předsedy představenstva JTZE ptal ekonom a publicista Miroslav Zámečník.
Tak nejprve základní otázka: K čemu je vlastně dobrá potravinová soběstačnost Česka, když jsme součástí EU?
Soběstačnost se stala zneuctěným pojmem, který se někdy až zbytečně politicky zneužívá. V první řadě souhlasím, že není nutná soběstačnost ve všem. Nikdy nebudeme soběstační v banánech, to se shodneme, že ani nechceme.
Ale víš, že Švýcaři jednu dobu usilovali o soběstačnost v kiwi, takže se nesmělo žádné jiné dovážet, když byla sezóna?
Soběstačnost není utopie, i když tohle je samozřejmě blbost.
Ale oni toho potom zas nechali. Takže banány taky ne. A co další potraviny?
Ve všem ostatním bychom měli usilovat o soběstačnost. Myslím, že vše se dá dovézt, ale je to riziko. Koneckonců, pamatuji si, jak jsem četl Samuelsona před patnácti nebo dvaceti lety, a on říkal, že ideální je světová dělba práce. Tedy když každý dělá to, v čem má komparativní výhodu. Ale pak jsou určité strategické důvody, proč by se státy měly snažit být soběstačné v některých věcech. Jako příklad uváděl obilí, což je základní komodita potřebná pro výrobu potravin, ve které se snaží každý stát být soběstačný, i když by ji mohl levněji dovézt. A my jsme silně přebytkoví v obilí, vyvážíme skoro dvakrát tolik, než kolik spotřebujeme.
Jan Šimek a Miroslav Zámečník v POLCASTU
Ale to je hlavně proto, že nemáme tolik živočišné výroby, že?
Ano, jsme silně nedostatkoví v prasatech, dovážíme 50 % vepřového masa, a nedostatkoví v drůbežím, kde dovážíme asi 35 nebo 40 %. Drůbež a prasata spotřebovávají velké množství pšenice nebo ječmene. Tím, že je nemáme, tu pšenici vyvážíme. Kdybychom měli tolik prasat a kuřat, abychom je uživili, pšenici bychom nevyváželi.
Kdybychom přešli na vyváženější skladbu, jak by to ekonomicky mohlo vypadat? Proč dovážíme třeba vepřové?
Zní to logicky, že? Proč vyvážet pšenici do Španělska, kde vyrobí prasata a dovezou je zpátky do Česka? To je těžká otázka. Česko kdysi bylo soběstačné ve výrobě prasat, ale v 90. letech spousta podniků prasata zrušila musíme dovážet maso například z Holandska nebo Dánska. A důvody? Je to hlavně o know-how velikosti a efektivitě chovů, my máme chov prasat u Kolína s produkcí asi 5000 kusů ročně, což je pořád spíše malý chov.
Proč tedy neexpandují špičkoví chovatelé, kteří mají srovnatelnou ekonomiku s těmi v Holandsku?
V Holandsku nebo Dánsku jsou chovy mnohem větší než ty české. My jsme standardní, ale oproti těm obrovským jsme malí. Přestože se říká, že v Česku je zemědělství koncentrované, v živočišné výrobě je to naopak. Je to odvětví náročné na investice.
- Jak soběstačnost ovlivňují dotace?
- Proč nejsme soběstační v drůbeži a vejcích?
- Proč dovážíme brambory, které byly tradiční českou plodinou?
- Proč dovážíme zeleninu?
- Kam zmizel len?
- Jak jsme na tom v cukrovce, řepce nebo sóji?
Odpovědi (nejen) na tyto otázky si můžete poslechnout v šestém dílu podcastu Polcast, který najdete na Spotify, Apple Podcasts nebo YouTube:
Nový podcast – Polcast
Problémy zemědělců a absurdity, kterým musí čelit, probrali v prvním dílu nového zemědělského podcastu Polcast Jan Šimek, předseda představenstva JTZE, s renomovaným ekonomem Miroslavem Zámečníkem. V dalších dílech budou představovat farmaření v netradičních souvislostech, a především v tržním a ekonomickém kontextu.
POLCAST si můžete pustit na Spotify, Apple Podcasts nebo YouTube:
Zaujalo nás
Sója se stala klíčovou plodinou amerického zemědělství, přispívající v roce 2022 k americké ekonomice 124 miliardami dolarů. Poté, co Čína jakožto největší importér začala nakupovat z Brazílie, má USA problémy s exportem.
V Keni roste vliv skeptiků změny klimatu, kteří podporují fosilní paliva. Jeden z aktivních farmářů tvrdí, že by Afrika měla využívat své ropné, plynné a uhelné zásoby. Některé africké vlády schválily nové projekty těžby ropy a zemního plynu, a to navzdory svým závazkům omezovat fosilní paliva.
Předseda představenstva Jan Šimek v rozhovoru pro CzechCrunch mluví o tom, jak JTZE testuje autonomní traktory a zkouší postřikovací drony. „Idea je taková, že jednou bude mít řidič na starost několik traktorů, akorát je na návěsu přepraví na pole, bude takhle mezi poli pendlovat a traktory si tam budou jezdit samy.“
Zaujal Vás zpravodaj Půda v dobrých rukou? Přihlaste se k jeho odběru.
