Vážení čtenáři,
v minulém vydání newsletteru jsme se věnovali regenerativnímu zemědělství a přístupu JTZE k němu jako cestě ke zlepšování kvality půdy. V aktuálním vydání budeme pokračovat tématem o nezastupitelnosti organického hnojení a aplikaci moderních technologií, které tento tradiční způsob změnily a zefektivnily.
V úvodním textu se navíc detailněji podíváme na bioplynové stanice nejen jako udržitelný, moderní, ekologický i ekonomický zdroj energie na venkově i stabilní příjem pro farmy. A v neposlední řadě právě zdroj kvalitního organického hnojiva.
Dovolte mi také poděkovat Josefu Kršňákovi za naší bioplynové stanice v Kojetíně, která v pravidelném srovnání českých bioplynek dosáhla nejvyššího využití výkonu – 98,1 procenta, nebyla v provozu pouhých 166 hodin za rok z celkových 8760, v průměru to bývá kolem 7500 hodin. Gratuluji do Kojetína!
Přeji příjemné čtení.
Druhý život zbytků. Bioplynové stanice ze zemědělců dělají výrobce zelené energie
Bioplynové stanice se prolínají snad každou části hospodářství – zasahují do energetiky, do zemědělství, do odpadů, do dopravy, teplárenství, plynárenství. Bioplyn představuje především příležitost, jak posílit soběstačnost, udržitelnost a dokonale uzavírá cyklus zemědělského hospodářství.
Vlastní energie, stabilní příjem a omezení spotřeby fosilních paliv, tedy šetrnost vůči životnímu prostředí a podpora rozvoje venkova. Tři velké plusy investice do výrobu bioplynu. V rámci JTZE operujeme čtyři stanice na našich farmách Agrosumak, Agro-společnost MORAVA, Eurofarms Agro-B a Rolana. Díky nim dokážeme kompletně využít zbytky po rostlinné i živočišné výrobě a přeměníme je každoročně na necelých 30 GWh energie. Tato kapacita mnohonásobně převyšuje energetické náklady farem.
Bioplynka dokáže být významný zdroj energie v lokalitě a tím i zdroj příjmů. „Prodáme ČEZ zhruba 90-95 procent výroby elektřiny a asi polovinu vyrobeného tepla městu,” popisuje Josef Kršňák, vedoucí Bioplynové stanice Kojetín z Agro-společnosti MORAVA, která vyrobí měsíčně asi 800 MW elektrické energie a přibližně poloviční objem tepla.
Skupina JTZE vsadila na bioplyn jako na energii budoucnosti pro moderní venkov a udržitelné zemědělství. Ukázalo se, že pro plnou funkčnost a ekonomickou smysluplnost průměrné bioplynové stanice stačí několik málo kompetentních pracovníků s podporou profesionálního servisu a stanice dokáže dodávat svůj plný výkon 1,189 MWh 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Pro srovnání, to znamená, že jedna stanice vyprodukuje za den ekvivalent roční spotřeby zhruba sedmi domácností.
Více než 600 bioplynek v ČR
Počet bioplynek jako spolehlivého a udržitelného zdroje energie postupně roste díky politické a legislativní podpoře, dotačním programům i technologickému pokroku. V roce 2005 jich bylo osm, o pět let později 150 a v roce 2023 bylo v ČR podle České bioplynové asociace 554 bioplynových stanic, které dohromady vyrobí zhruba 2 TWh elektřiny ročně. To odpovídá asi 6 % výroby jednoho bloku jaderné elektrárny Temelín (cca 15 TWh ročně). V roce 2023 se v ČR vyrobilo přibližně 88 TWh elektřiny, z toho obnovitelné zdroje energie představovaly asi 12 TWh, přibližně 14 % celkové výroby. Bioplynové stanice se na této produkci podílely asi 2 TWh, 2,3 % celkové výroby elektřiny.
Bioplynové stanice využívají různé druhy biomasy k výrobě bioplynu, ze kterého následně produkují elektrickou energii. Mezi nejčastěji používané suroviny patří seno, kejda a velmi efektivní surovinou pro výrobu bioplynu je kukuřičná siláž, pro výrobu 24 MWh elektřiny potřebujeme asi hektar kukuřice. Údaje jsou samozřejmě orientační, závisí na konkrétních podmínkách, výnosnosti plodin, kvalitě vstupních materiálů efektivitě bioplynových stanic.
Bioplynová stanice JTZE v Kojetíně
Zdroj organického hnojiva
Bioplynové stanice tak poskytují energetickou mikrosoběstačnost, posilují celkovou decentralizaci energetiky, mohou vést k rozvoji elektrifikace pohonů zemědělské techniky a hlavně uzavírají oběhový cyklus surovin – tzn. mohou zpracovávat zemědělské přebytky, chlévskou mrvu, nevhodnou siláž a další bioodpad. To by do budoucna mohlo vést k vylepšení odpadových strategií obcí, kde se nacházejí, zatím tomu brání legislativa v oblasti odpadového hospodářství.
A zbytky z bioplynky míří jako hnojivo zpět na pole. Z organického materiálu se v podobě metanu uvolnil uhlík, stále však obsahuje velké množství cenných látek – především dusík, fosfor, draslík a stopové prvky. Digestát, neboli fermentační zbytky z bioplynových stanic, jsou proto zajímavým zdrojem živin pro naše pole.
Cirkulární energie ekonomiky
Podstata produkce bioplynu spočívá v bakteriálních procesech. Do prostředí vhodné pro jejich kultivaci se přidají organické a rostlinné zbytky, bakterie je zpracují a přemění na biometan. Ten má poté dvě možné cesty. Buď se vyčistí a pošle plynovou infrastrukturou k dalšímu využití, anebo se v kogenerační jednotce přemění na teplo a elektřinu. V současnosti se přebytky energie prodávají mnohem častěji v podobě elektřiny, pro prodej samotného plynu chybí zatím potřebná infrastruktura, ale to je jeden z budoucích trendů.
Podobných cyklů je hned několik. Z většího pohledu jde o stabilní zdroj udržitelné energie, kterých při přechodu na elektrické zemědělské stroje najde čím dál větší využití. Ze zemědělského podniku se může stát perfektně fungující soběstačný stroj, který navíc i jako „odpad“ produkuje šetrné organické hnojivo.
Bioodpad? Lépe řečeno spíš biopohon
Při zemědělské výrobě vznikají různé druhy zbytků. JTZE je nevnímá jako pouhý zemědělský odpad, protože jako zodpovědní zemědělci a hospodáři nemohou pominout nová udržitelná a inovativní řešení, mezi které bioplynové stanice patří.
Bioplynové stanice je nutné vnímat vedle role v kontextu zemědělství také jako jedno ze zavedených řešení pro decentralizaci energetiky jako takové. Právě ve spolupráci se zemědělskou produkcí, ale také produkcí potravin a jejích zbytků, tvoří technologii, která vede k odklonu od fosilních paliv a také třeba významně zkracuje transportní trasy paliv. Jejich význam bude v energetice do budoucna růst. Díky možnosti skladovat metan lze tuto elektřinu využít k pokrytí špičkové spotřeby energie, kdy se rozjíždějí například průmyslové linky. To má i znatelný ekonomický přínos v sazbách za tuto elektřinu.
Mapy, drony, senzory. Algoritmy vládnou i organickému hnojení
Vysoká úroda není možná bez dobře opečované půdy, a jedním způsobem péče o půdu je aplikace organických hnojiv: statkových hnojiv, kompostu, digestátu z bioplynových stanic nebo zbytků z potravinářského průmyslu, například cukrovarnická šáma. Je to pravidlo staré jako zemědělství samo, přesto je dnes mnohem efektivnější s použitím nových inovativních technik, které dokáží aplikovat přesné množství živin a neplýtvat s nimi.
Organická hnojiva jsou jednoduše ta, v nichž jsou deklarované živiny obsaženy v organické formě. Mohou to být statková hnojiva jako vedlejší produkt zemědělské výroby, jednak živočišného původu (hnůj, močůvka, kejda, drůbeží trus ze stájí nebo výkaly a moč na pastvině), jednak rostlinného původu (sláma a řepný chrást nebo celé rostliny zapravované do půdy při zeleném hnojení i ponechané na povrchu půdy jako při mulčování trávy). Další organická hnojiva jsou komposty, digestát z bioplynových stanic, upravené kaly a rybniční sedimenty, pokud splňují legislativní nároky.
Každý druh organických hnojiv se liší a při jeho použití musí agronom zvážit, kdy a jak který typ použije. Například digestát z bioplynových stanic je plný živin, ale má nízký poměr uhlíku a dusíku. “To je tím, že v bioplynové stanici slangově řečeno krmíme mikroorganismy, které zkonzumují škroby, cukry, polysacharidy a další organické látky a zůstává tak jen nejméně využitelný uhlík a dusíkaté látky. Úzký poměr uhlíku a dusíku znamená, že se živiny z digestátu (především dusík) velmi rychle uvolňují a rostliny jej nestíhají zadržet a využít pro svůj růst. S tímto rizikem musíme počítat, a předcházet mu, protože při špatné aplikace by docházelo ke ztrátě živin,” vysvětluje Jakub Elbl, agronom specialista z JTZE Horní Moštěnice s.r.o.
Organické hnojení zemědělci používají od nepaměti, ať to bylo ponechání půdy ladem, zaorání zbytků po sklizni nebo především využití hnoje hospodářských zvířat dlouhou dobu. Do příchodu minerálních hnojiv představovaly v podstatě jedinou možnost aplikace živin zpět do půdy. Co vlastně hnojení v principu je? Je to zdroj živin, které jsme z pole odvezli ve sklizených plodinách, a také zdroj organických látek nutných pro zdravé procesy v půdě i pro udržení vody v ní. Organické hnojivo také pomáhá budovat půdní organickou hmotu, zlepšuje půdní strukturu a podporuje rozvoj půdních mikroorganismů.
Důležité je kdy, kde a kolik
Pokud se bavíme o správné aplikaci organických hnojiv, nezbytným předpokladem je plán hnojení. Je nutné si ujasnit, kde a jakou plodinu budeme pěstovat a jaký je plánovaný výnos, protože každá rostlina má jiné požadavky na živiny. Je nutné také vědět, kolik je v půdě živin, jaká je její zrnitost, zda nehrozí riziko eroze, stejně jako je nutné mít informace o kvalitě organického hnojiva. Vždy je lepší mít vlastní hnojivo nebo si udělat rozbor například nakoupené kejdy, zda obsahuje očekávané množství živin a zda neobsahuje těžké kovy nebo jiné nežádoucí látky. Například problematický může být kompost, pokud není záruka, že proces výroby proběhl správně a neobsahuje nezničené zárodky chorob, semena plevelů nebo škodlivé příměsi, které do něj nepatří. V této oblasti představuje výhodu odběr kompostu od prověřených dodavatelů a z certifikovaných kompostáren, které jsou schopni udržet po celý porce kompostování stabilní podmínky. “Všechny uvedené aspekty musíte dát dohromady a výsledkem je optimální dávka hnojiva, která dodá rostlině potřebné živiny, pomůže ji růst a zlepší i fyzikální a chemické vlastnosti půdy,” vysvětluje Jakub Elbl.
Každá plodina reaguje jinak na různé typy hnojiv i termín jejich aplikace, v případě špatné volby to může být zbytečný náklad. Organické ani jiné hnojivo nelze aplikovat kdykoliv, je nutné hlídat nejvhodnější “aplikační okna” z hlediska rostlin, půdy i legislativy. Nelze kdykoliv vozit hnůj nebo kejdu na pole, to znamená, že používání například hnoje nebo digestátu z bioplynových stanic je nutně spojeno i s nutností mít kapacity, kde je během roku deponovat – v nádržích, tancích nebo na polních hnojištích.
Příklad přípravy plánu hnojení na naší farmě Eurofarms Jihlava v systému PREFARM
Inovace vládnou i aplikaci kejdy
Doby, kdy sedlák prostě rozvezl po poli hnůj a doufal v bohatou úrodu už jsou pryč. Informace vládnou i v zemědělství. Dobrý hospodář s půdou musí vědět, jakou kvalitu má půda na jeho polích a podle toho upravovat své postupy. Nové technologie nám poskytují informace, které jsou pro budoucí úrodu zásadní, agronom musí zjistit, kolik živin v půdě je, kolik ji na poli zůstane po sklizni ve zbytcích ze slámy nebo kořenů pěstovaných plodin, po kukuřici na siláž toho zbyde mnohem méně než po řepce, která má hluboký kořenový systém v zemi a na povrchu zůstává nasekaná sláma. Na základě těchto informací se pak kalibruje aplikace hnojiv i kolik bude potřeba ještě doplnit minerálních hnojiv.
Moderní aplikační systémy mají senzory, které v průběhu hnojení regulují například průtok kejdy nebo digestátu podle předpisové mapy. Ty určují dávku organického hnojiva podle stavu půdního prostředí, například kde je horší kvalita půdy na poli z důvodu nízkého obsahu organické hmoty, tam dávku zvýší. Když víte, že na části pole je v půdě dusíku nebo uhlíku méně, tak se tam aplikuje více než na jiných částech. To vše je nutné vzít v úvahu. “Jsem přesvědčen, že budoucnost moderního a udržitelného zemědělství je právě v práci s informacemi. Algoritmy, které používáme při plánování hnojení, efektivně využívají zdroje a neplýtváme, protože organická hnojiva nejsou zbytky, ale cenné suroviny pro dobrou úrodu i pro zlepšení kvality půdy. Málokdo si uvědomuje, kolik živin z půdy odebereme při pěstování plodin a že je musíme dostat zpět, aby si půda zachovala svoji úrodnost,” uzavírá Jakub Elbl.
Nový podcast – Polcast
Problémy zemědělců a absurdity, kterým musí čelit, probrali v prvním dílu nového zemědělského podcastu Polcast Jan Šimek, předseda představenstva JTZE, s renomovaným ekonomem Miroslavem Zámečníkem. V dalších dílech budou představovat farmaření v netradičních souvislostech, a především v tržním a ekonomickém kontextu.
První díl si můžete pustit na Spotify, Apple Podcasts nebo YouTube:
Zaujalo nás
Přístupy politických stran a hnutí v Evropském parlamentu k otázkám jako jsou Zelená dohoda, Farm to Fork (od zemědělce k vidličce), regulace pesticidů, ochrana zvířat a další klíčové aspekty zemědělské politiky.
Jak Češi pomáhají zambijskému zemědělství a zvyšují zaměstnanost místních žen? Jednoduché technologie z Česka jako třeba plnička lahví zlepšují kvalitu života ve venkovských oblastech Zambie.
Představuje Čína nebezpečí pro evropské zemědělství? Mezi EU a Čínou hrozí celní válka kvůli elektromobilům, která může zasáhnout mimo jiné evropské farmáře.
Zaujal Vás zpravodaj Půda v dobrých rukou? Přihlaste se k jeho odběru.
